Malá historie tance

Jak to vlastně bylo s tancováním? Kde vzniklo, jak se vyvíjelo a jaké vlastně je? Pro příběh o tancování jsme se inspirovali článkem Petra Odtrčila z knihy Sportovní Tanec., kterou můžeme doporučit všem, kteří se o sportovní společenský tanec zajímají.

Jak to bylo s tancováním?

Ačkoliv se to nezdá, tanec je opravdu tak starý jako lidstvo samo. Kresby tančících figurek nalézáme v afrických jeskyních, ve vykopávkách keltských sídlišť, na nádobách starých Řeků, ve středověkých literárních dílech i v džunglí pohřbených chrámech starých říší jihovýchodní Asie i Střední Ameriky. To svědčí o tom, že tanec byl vždy součástí lidské kultury. Jak se lidstvo vyvíjelo, ubývalo rituálů jako přivolávání deště nebo zaháněních zlých duchů a tanec začal víc a víc sloužil zábavě.
19.století je považováno za období, ve kterém vznikl společenský tanec v našem dnešním pojetí. Taneční zábavy začaly být nepostradatelnou součástí společenských setkání jakéhokoli druhu. Otevíraly se taneční sály, vznikaly taneční orchestry a ani ti nejvýznamnější hudební skladatelé neopomněli připravit skladbičku pro tancechtivé publikum. Mezi představitele této epochy patřili hlavně polka a valčík a tak se k radosti z pohybu a hudby přidalo i dlouho zakazované kouzlo párového tancování.
Začátkem 20.století však společenský tanec v Evropě začal pociťovat potřebu nových impulzů. V Evropě se začaly objevovat první tance ze Severní a Jižní Ameriky, které pochopitelně vycházely z jiných společenských poměrů a odrážely tak střetávání bělošské, černošské i původní americké kultury. Objevují se i pochodové a foxtrotové tance, zárodky waltzu a tanga, které se z varietních pódií postupně dostávají mezi fanoušky a do tanečních škol.
Toto období tanečního kvasu ale paradoxně nevedlo k rozšíření nových tanců. Každá taneční škola prosazovala svou vlastní interpretaci a tak se tanečníci na parketech nemohli shodnout. Obrat nastal teprve ve dvacátých letech minulého století, kdy angličtí učitelé tance sjednotili taneční styly a vytvořili tzv. internacionální styl. Vybrali nejcharakterističtější tance, popsali nejpopulárnější variace a stanovili požadavky na hudební doprovod, Touto standardizací se jim podařilo vrátit tanci komunikativní schopnost a zpřístupnit jej podstatně většímu množství zájemců. Byl to podobný krok jako např. zavedení hromadné výroby aut, v některých zemích se dokonce začalo hovořit o tanečním průmyslu.
Období mezi dvěma světovými válkami je poznamenáno nástupem jazzu a objevováním latinskoamerických rytmů. Po rumbě se do Evropy postupně dostávala samba a swingové tance. Tento vývoj byl na čas přerušen válečnými událostmi, ale o to větší zájem nastává právě o tuto taneční oblast ve druhé polovině 20.století. Z karibské oblasti se přidává cha-cha a k latinskoamerické skupině tanců se přiřazuje ještě paso doble (které bylo dříve řazeno do tanců standartních). Celý svět potom na čas ovládne rokenrol a tím se stává jedním z inspiračních zdrojů posledního soutěžního tance – jivu. Tímto se okruh soutěžních tanců definitivně uzavřel.

(luc)

Použitá literatura

Odstrčil, Petr, Sportovní tanec, Grada Publishing, Praha 2004s