Jak zázračně vyhrát nad divokou zvěří

Můj dnešní hold patří jednomu příslušníkovi policie, nejspíše z ústecké střekovské stanice, kterému se povedlo nalézt zázračný lék místní nepříjmennost, kterou my, obyvatelé oblasti kolem “okálů” na horním Střekově řešíme. Jedná se o asi 80 řadových domů, oddělených od samotného Střekova asi 150 metrovým pásmem lesa, kterým musí každý místní “domorodec” chtě, nechtě projít při cestě domů. Tento stometrových koridor, táhnoucí se pod celou obytnou zónou si před několika lety vyhlídla divoká zvěř, jako oblíbené útočiště a špižírnu plnou kvalitní výživy od místních zahrádkářů.

K nemilému překvapení nás, bydlících v této oblasti, si ale tuto oblast nevyhlídla jen vysoká zvěř, ale také strach nahánějící traktor značky PRASE DIVOKÉ. Není potřeba zmiňovat se, jak si takové divoké zvíře lehce poradí s drátěným plotem zahrady. Dovedete si jistě představit jak je ráno dotčený zahrádkář “mile” překvapen, když zjistí, že jeho skalničky, nebo čerstvě posečený a nízko střižený trávník padl za obět podzimní orbě. Ale největší problém nastává v momentě, když se na cestě domů setkáte s takovouto, například osmihlavou rodinkou na cestě.

Strach ze setkání s divokým prasetem se snažíme řešit ve spolupráci s místními myslivci již delší dobu. Zpočátku se strážci místních lesů snažili vystrnadit nevítané návštěvníky mírumilovnou formou, která spočívala v rozvěšení lidských pachových stop (koncentrovaným lidským potem) v okolí výše zmiňovaného koridoru. Výsledky se dostavily záhy. Několik z nás “domorodců” začalo vyhledávat číslo na společnost opravující kanalizace, protože ten zápach, který se linul v postižené oblasti byl k nevydržení. Bohužel požadovaný efekt se ale nedostavil, což místní myslivci pochopili v momentě, kdy našli podhrabaný plot, na kterém byly po třech metrech rozvěšeny ony pachové stopy.

Zatímco se myslivci rozhodli pro částečný odstřel zde již beztak přemnožené populace prasat, má známá se rozhodla vyřešit svůj strach, který má po jednom takovém setkání s kanci, po svém. Rozhodla se navštívit místní policejní stanici (nebo ne tu místní, ale to nevíme). Vzhledem k tomu, že mají policisté od nového roku na autech napsáno: “Pomáhat a chránit”, zdálo se to být rozumným řešením. Snaha o nalezení takového řešení se našim policistům upřít nedala. Možnost hlídkovat každé odpoledne a večer na přístupové cestě k našim domovům nepřipadá v úvahu a o tom, že by se služební zbraň používala k lovu divoké zvěře jsem také nikde neslyšel. Přesto ale jednoho inovativního strážníka napadlo realizovatelné a vcelku geniální řešení. Oné poměrně neodbytné známé byla na stanici dána krabička zabavených bouchacích sirek, s jednoduchým návodem: “V případě nouze škrtnout”. Inovace měla téměř okamžitý úspěch. Zatímco dotčená paní dnes pomalu stoupala ze své odpolední směny domů, mí rodiče a jejich známí si o 200 metrů výše libovali, jak dobře se dneska daří odstřel divokých prasat, když se krátce po sobě z lesa ozvaly dvě rány.

Bohužel všeobecný optimismus měl jen krátké trvání. Dotčená paní se za pár minut objevila u debatující skupinky s hřejivým pocitem, jak bezpečně se po pomoci od místního policisty při dnešní cestě z práce cítila. Touto cestou bych chtěl dotčenému policistovi poděkovat za inovativní přístup, a zároveň pošťouchnout místní vietnamské obchodníky, aby do svých obchodů před povoleným termínem navezli více zábavné pyrotechniky. Bydlí nás “na okálech” zhruba ještě 250 a na policejní stanici se tenčí zásoby tohoto zázračného prostředku.