http://video.nationalgeographic.com/video/player/specials/sitewide-redesign/ngm-7billion.html

Mediální obraz Jiřího Paroubka lze jen těžko minout. Je superhrdinou dnešní doby a právě v tom je problém. Jiří Paroubek v současné době hřeší na bezprecedentní krizi ODS, která je jak po stránce politické, tak po stránce své vnitřní finanční situace na dně. Stává se hrdinou mediální kampaně, která v české historii nemá obdoby (možná až na budovatelská hesla z přelomu let 1945-1955). A právě v tom je problém.

Všeobsažný Jiří Paroubek a jeho ČSSD se vydala cestou slibování všeho a všem a dělá to tak masivně, že sebevětší nelogičnost a nesmyslnost podobných slibů ztrácí svoji relevanci. Nemá smysl asi opakovat, že je nesmysl odlužovat stát cestou většího přerozdělování peněz na sociální služby. Stát, jehož Ministerstvo práce a sociálních věcí již dnes spotřebuje 480 miliard na sociální podporu a podobně, stát, který již dnes ví, že koncem roku nebude mít na výplatu důchodů.

Spíše bych se v tomto momentě chtěl pozastavit nad nebezpečností současné Paroubkovy ČSSD z hlediska mediálního. Zatímco valná většina současných parlamentních stran je po zrušených předčasných volbách z podzimu loňského roku finančně na dně, současná ČSSD je vidět úplně všude. Kde se stal ten zázrak, že ČSSD má dostatek financí na podobné kampaně? Od podnikatelské lobby, pro kterou je nejbezpečnější investicí sázka na vítěze. Vzhledem k radikálnímu poklesu ODS se tímto potenciálním vítězem boje o mediální přízeň stává právě ČSSD. Tato lobby ale neinvestuje bezhlavě. Investuje do návratné investice, kterou bude vládní ČSSD přeposílající státní zakázky do rukou dnešních sponzorů – investorů.

Na první pohled bychom mohli říct, že tato situace je úplně normální a běžná, a to i na české poměry. Ale v tomto případě tomu tak podle mého není. Takto masivní a dlouhodobá kampaň má svou cenu a je postavena právě na umění Jiřího Paroubka přislíbit. Jenže po volbách se budou muset sliby také plnit. Nemluvím teď o tom cáru papíru, kterým je předvolební program, v českých luzích a hájích, ovládaných vždy poměrně nesourodými koalicemi se leckteré opomenutí oproti programu ztratí, ale mluvím hlavně o slibech daných sponzorům-investorům.

Z tohoto pohledu tato mediální masáž znamená obrovské riziko spočívající v roztočení dalšího kola korupce a klientelismu, tentokráte spojených tentokráte s podnikateli „druhého sledu českých zlatokopů typu Petra Bendy“. Pokud k tomu přidáme alespoň minimální snahu zavděčit se voličům nějakým tím sociálním darem, jedná se podle mě o esenci více než nebezpečnou.

Nechtěl bych zde srovnávat stranické programy a neprogramy levicových a pravicových stran, ale z mého pohledu je ČSSD, strana které jsem byl zatím vždy voličem, cestou do propasti. Když si odmyslím propast státního bankrotu, jakožto strašák pravicových stran, jedná se o propast daleko většího klientelismu, úplatkářství, ale i vydírání nepohodlných osob a podobně. Vždyť právě vysoká pozice Petra Bendy v ústecké ČSSD by mohla být přesně tím případem, jako byla pozice podnikatele-ministra dopravy Aleše Řebíčka.

Dnes se dost možná nacházíme v situaci, kdy je pro média nebezpečné rozeznít výraznější vlnu kritiky na současnou politiku ČSSD, kdy je pro mnohé politology mnohem snazší říct, že současná politika ČSSD je „relevantním politickým názorem“, jelikož obě strany, jak média, tak experti politologie jsou defakto vždy buď dostatečně vyvážení k hlavním proudům, nebo mohou být po volbách v nelibosti. Z toho pak vyplývá rozdíl mezi skutečnou, zprostředkovací a vyvažovací mocí médií a jejich zdánlivou verifikační funkcí u běžného čtenáře.

Autor článku je v současné době sympatizantem Strany práv občanů, jakožto pokusu o nalezení rozumné politiky, nebo spíš rozumného politika na středolevém spektru. K napsání tohoto článku ho inspirovaly mimo jiné počmárané a zabarvené billboardy SPO v jeho téměř rodném Ústí nad Labem. Shodou okolností v kraji, kde Miloš Zeman kandiduje proti Jiřímu Paroubkovi (místnímu „taky podnikateli“ Petru Bendovi, Jiřímu Šlégrovi a málem i Kateřině Brožové).

BYLO VELMI ZAJÍMAVÉ, ŽE JINÉ NEŽ ZEMANOVY BILLBOARDY ÚTOČNÍKA NELÁKALY.
NÁHODA? VZKAZ? STRACH?

Tak docela do této skupiny neřadím Karla Swarzenberka, jehož odvahy si cením. Obzvláště když se pustil do politického projektu s polarizujícím Miroslavem Kalouskem v poměrně vysokém věku. Bezesporu se to ale týká Miloše Zemana, jež se po desítkách let opět stává prognostikem českého vývoje, Jana Kalvodu, jež se stal katem předčasných voleb v říjnovém termínu, nebo například Jana Kočárníka a Vladimíra Dlouhého. Co mě na tomto pohledu děsí, je fakt že i situace v naší zemi se vrací opět do doby divokého kapitalismu. Nyní ve verzi vysoce strukturovaného a promyšleného klientelismu.

Setkání generací

Přítelkyně nedávno dostala za maturitu nový notebook. Shodou okolností Toshiba Satellite. A vzhledem k tomu, že se jedná i o moji oblíbenou značku, tak vám ukáži můj skvost. Nebudu vypisovat vlastnosti toho černého, ale ten jen toho mého (abych staříka netrápil).

CPU – Pentium 233MHz, 32MB ramka, 4GB HDD, Win 98SE
porovnejte se svým pcčkem

Protézy

Rehabilitační a kompenzační pomůcky umožňují tělesně postiženým zvýšit kvalitu jejich života. Tato prezentace je součástí referátu z předmětu Somatopedie na PF (respektive FF) UJEP. Jako doplněk k samotnému referátu přikládáme také zajímavé video ukázky, které nás při zpracování tématu zaujaly.

Rehabilitační pomůcky (ve verzi *.pdf)

Jaké je to být vozíčkářem na 48 hodin?

Zajímavý projekt České televize experiment na téma vozíčkáři

Jihoafrický běžec Oscar Pistorius, který dokazuje jak obrovské možnosti dnes kompenzační pomůcky skýtají (nejen v běžném životě, ale i ve vrcholovém sportu mezi zdravými)

Rampa pro vozíčkáře

Nádraží v Oldřichově u Duchcova je pro většinu severočechů cestujících po železnici symbolem nepovedených předlistopadových nádražních megalomanských komplexů. Přesto se situace na nádraží v posledním roce změnila k výrazně lepšímu. Přestože nádraží již více než rok nemá fungující prodejnu jízdenek, začíná se zdát že se n cestujícíma jaře otevře poměrně slušný nádražní prostor.

Uvnitř fotogalerie

Poslední 10-16% zvýšení cen elektřiny, netažené zvýšením ceny komodit, špatnou finanční situací státní firmy jen ukazuje na neomezenou moc a chuť jeho vedení po nekonečně velkých vídělcích. ČEZ, který má skvělého PR manažera, ministra financí Miroslava Kalouska, který je schopen do nekonečna opakovat, jak stát nemůže zasáhnout do chodu společnosti z důvodu žalob akcionářů, a tak v rámci ochrany několika tisíc menších akcionářů raději potápí některá česká průmyslová odvětví. Oproti tomu Energetický regulační úřad pro změnu mlčí, protože nejspíš regulaci nemá v popisu práce.

Zatímco svět bojuje s krizí, která byla způsobena přílišnou volností manažerů velkých bankovních společností, česká vláda si pěstuje jeden takový přerostlý moloch na svém písečku vesele dál. Zdokonalila onu nedokonalost, kterou byla nutnost podbízet se zákazníkovi v případě světových bank postavením monopolního hráče, kterému stačí jen ždímat, ždímat a ždímat. Ale otázkou je v čí prospěch tato situace je.

Ve prospěch ČEZké republiky?

Rozhodně ne, zvýšené ceny energií potáhnou nahoru výrobní náklady, což bude stavět před průmysl, ždímaný z jedné strany snahou o uplatnění výrobků v období krize před ještě větší horu potíží.

Ve prospěch občanů?

Dobrá, tahle otázka mě napadla jen pro odlehčení. Ale přesto, pokud vytáhneme z kapes občanů další peníze, které vložíme do chřtánu ČEZu, stáhneme z obchodního oběhu další peníze (protože zisky ČEZu jdou do rukou státu a několika tisícům akcionářům-jestli), které by jinak mohly zvyšovat chuť obyčejných lidí utrácet, tj. táhnout spotřebou výrobu (alespoň částečně)

Ve prospěch státu?

Pochybné. Do státní pokladny sice přiteče několik miliard navíc, ale co když je bude muset stát vydat za sociální podporu a podporu v nezaměstnanosti všech firem, které díky tomuto, letos skutečně nesmyslnému zdražení zkrachují.

Ve prospěch vedení společnosti.

A tak tedy vítejte v ČEZku, banánové republice bez banánů.

Kde najdete anketní tlačítko

WordPress.com se posunulo zase o kousek dopředu. Pokud jste si nevšimli, v editaci článků vám přibyla nové eventualita. Nyní si můžete ke každému článku přidat efektní anketu. Podívejte se jak tato funkce (která je dočasně jen v angličtině) vypadá v praxi na jeden banální příklad.

Podstatnou nevýhodou je zatím snad jen dostupnost pouze anglické lokalizace, a zatím také možnosti překladu na translate.wordpress.com.